Jak jsem navštívila rodnou hroudu svojí prababičky

PA110216

Jak jsem navštívila rodnou hroudu svojí prababičky

Dozvěděla jsem se, že je dobré hledat svoje kořeny a spojit se s nimi. Rozhodla jsem se, že pojedu na Slovensko, odkud pocházela moje babička a prababička. Tohle jsem udělala v  roce 2012 na podzim a velmi mi to pomohlo. Přesto, že již obě ženy dávno nežijí, jako by závan předků nějak opravdu posílil můj pocit stability a jistoty zde na Zemi.

Zavolala jsem po dvaceti letech svojí „krstné mame“, jestli můžu přijet. Darinka, tak se moje "krstná" jmenuje se zachovala výborně a mojí návštěvu neodmítla. Zároveň jsem využila situace a navštívila místního léčitele, na kterého mi shodou okolností přišel odkaz mailem. Byl velmi schopný, nezklamal. Na první pohled to byl takový zemědělec, vinař. Ale měl neuvěřitelný dar pracovat s energií a s energetickými bloky, které rozmasírovával olejovým macarátem z lopuchu. Také mi poradil, abych se lopuchy obložila na noc, že mi vytáhnou zánět z těla. Lopuch je třeba pořádně omýt a nejlépe s jeho vrchní částí několikrát přejet o dno lavoru, ve kterém ho myjeme (pokud Vás to zaujalo, najdete bližší informace pod záložkou inspirace – „Zázračný lopuch“), potom se s ním obložit (vrchní částí na tělo) na noc a aby držel, koupit si v lékárně celotělový obvazový návlek, kterým ho upevníme. Je to třeba opakovat každou noc, dokud má lopuch hnědou nebo žlutou barvu. To je známka zánětu. Odešla jsem od něho plná nové energie a síly. 

 Hledání kořenů

Prababička s babičkou žily ve velkém statku. Babička ale v 16-ti letech opustila Slovensko a odjela do Čech. Byla jsem velmi zvědavá, jestli statek najdu. Moje krstná se svým přítelem jeli se mnou a odvezli mě do rodné vesnice mých předků autem. V místě jsme pátrali na obecním úřadě a hledali místo, kde se statek nacházel. Nakonec se místo podařilo najít. Bylo to na kopci za vinicemi. K mému zklamání jsme ale našli pouze ruinu statku. Dříve se stavělo z nepálených cihel a tak tam zbyl jen hlavní štít, kus hlavních stěn a zbytek už byl jen hromada hlíny. Nicméně hřejivý pocit, že jsem místo našla, zůstal. Klíčovým se stala návštěva „cintorínu“, hřbitova. Hrob mojí prababičky a pradědy tam stál, jako by tam byl od včera. A díky tomu jsem s nimi mohla pohovořit alespoň takhle virtuálně.

Za tuhle návštěvu jsem velmi vděčná a doporučuji všem hledajícím:-) Hezký den.